Následující pořady mohou přinést nové poznatky pro orientaci v tématu kyberbezpečnosti a vzhledem k vhodné délce (max 20 min) se mohou stát rovněž podnětem pro diskusi se žáky:

Rub a líc internetu

Nový zábavný publicistický magazín České televize zkoumá fenomény moderní doby z různých úhlů pohledu. Každý díl přináší několik příběhů na stejné téma a odkrývá jeho klady i zápory. Díl nazvaný „Rub a líc internetu“ je zajímavým nahlédnutím do uzavřené komunity hackerů; autorům pořadu se podařilo získat unikátní výpověď jednoho z nich. Nejsou to ale jen hackeři, kteří nám mohou způsobit problémy. Anonymní prostředí internetu láká čím dál víc i podvodníky a zločince. Je přece tak snadné změnit si identitu a vydávat se za někoho, kým nejsme! Oběťmi se bohužel často stávají děti. Vědí, jak se mají bránit?

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10399366967-rub-a-lic/212563231900006-rub-a-lic-internetu/

 

Události komentáře 6. 3. 2013

Tento díl  se věnoval útoku hackerů , jimž po několik dnů čelily české weby (nejprve zpravodajské servery, poté Seznam a portály největších tuzemských bank). Několik hodin nefungovaly ani servery České národní banky nebo Pražské burzy. S bojem proti hackerům chce pomoci i Národní bezpečnostní úřad. Jak konkrétně bude situaci řešit? Rozhovor s ředitelem Národního centra kybernetické bezpečnosti Vladimírem Rohelem.

 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370306/video/

 

168 hodin 31. 8. 2008

 Pořad popisuje případ pedofila, kterému se pomocí internetu podařilo zneužít 25 dětí.

 http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/31.08.2008/208411058250831-21:45-1-168-hodin-pedofil-lovil-na-internetovych-strankach-25-zneuzitych-deti.html?streamtype=RH

 

Události 21. 4. 2013

Pořad se věnuje problematice ochrany osobních údajů. Většina lidí není poučena o tom, jak snadno mohou přijít o informace a údaje, které mají nejen v počítači, ale třeba i v mobilu. 

Zajímavá může být rovněž diskuse se žáky o filmu The Social Network (Sociální síť) - pokud jej již shlédli v kině.
Jedná se o povedený dokument o vzniku Facebooku, dnes nejrozšířenější sociální sítě. Hlavním záměrem bylo ukázat, jak facebook postupně vznikal, ale ve filmu jsou i krásně vidět principy a nebezpečí nejen sociálních sítí, ale elektronické komunikace jako takové. Následující řádky v žádném případě nejsou klasickou recenzí, spíše jde o výběr kousků, nad kterými se stojí za to zastavit a zamyslet z hlediska bezpečnosti, protože skvěle demonstrují, jak se to s používáním technologií může zvrtnout.

Ve chvíli, kdy film začíná, samozřejmě facebook neexistuje (je tu třeba MySpace, který ovšem měl a má do facebooku daleko). Hlavní hrdina - Mark - používá pro šíření email a svůj blog. Pozornost si však zaslouží dvě věci, které jsou podstatou dnešního fenoménu sociální sítě:
Za prvé, mít nápad na něco, co bude jednoduché a chytlavé (pojďme porovnávat, kdo je hezčí).
A za druhé věta: "Pošlu to jen pár lidem. Na čem skutečně záleží je, kolika lidem to pošlou oni." (Později lze vidět, že přeposlání bylo opravdu hodně, tisíce kliků vygenerovaly takový provoz, že odrovnaly síťHardvardské univerzity).
Již v první čtvrthodině filmu si tedy můžeme všimnou, o co v sociální síti jde. Udělat něco velmi jednoduchého, co obletí celou univerzitu, aniž by se o to původní autoři museli starat, distribuci zajistí sami (nadšení) uživatelé. Nikdo se nezamýšlí, jak by hloupý nápad mohl někomu ublížit, jak se na to budou dívat děvčata, hlavně, že je to atraktivní pro cílovou skupinu: kluky.

Z pohledu nezávislého pozorovatele není těžké si domyslet, že Mark bude své zprávy, kterou o Erice napsal na svůj blog, později litovat. Zajímavější však je uvědomit si, jak jinak vnímáme vyjadřování se přes technologii, pomocí klávesnice a internetu je to něco úplně jiného než v reálu nebo přímo do očí. Zde je krásně vidět, jak snadné je napsat něco, co byste v reálu nejspíš ani nevypustili z pusy. A pokud, rozhodněbyste to neříkali po celé univerzitě. Jenomže jednou něco napsat na blog, ač je to mnohem snazší, má najednou nepředstavitelné důsledky. (Později uvidíme, jak Erica zdůrazní slovo "Internet", když bude Markovi připomínat, že ji pomluvil. Uvidíme taky, že to ještě zhoršilo to, co zároveň s blogováním na internetu prováděl. A všichni měli hromadu času si to dobře přečíst z první ruky, protože na internetu to pořád bylo.)

Při přípravě aplikace jsme si zase mohli všimnout, jak byly zabezpečené tak citlivé informace, jako jsou fotografie jednotlivých studentů. Některé fakulty měly zabezpečení žádné či mizivé. A jak snadné bylo pro odhodlaného kluka poradit si s bezpečnostními opatřeními tam, kde nějaká byla!
Další zajímavý moment přichází v momentě, kdy si spolužáci v jídelně o Markově výkonu povídají. Zatímco připravoval aplikaci, zároveň psal na blog. Díky tomu, kolik informací je o našich akcích uchováváno, si lidé snadno dali dohromady, že zatímco vytvářel aplikaci, byl opilý. Dále už to moc nerozebírají, ale mohli si dát dohromady ještě spoustu dalších věcí, kdyby měli jiný cíl.

To vidíme záhy: když Mark dostane trest za zneužití univerzitní sítě, sám lituje něčeho, co na blog psal. Stojí za to si uvědomit, jak komise blog použila: jako důkazní materiál a zdroj informací zároveň. To se může stát s blogem kohokoliv.
Velmi podobně, během celého soudního přelíčení, jsou jako důkazy používány záznamy elektronické komunikace (zejména emailů), které si Mark vyměnil s autory projektu Harvard Connection. Je to skvělý důkazní materiál, se vším všudy včetně dat a časů.
Zpět k vývoji sociální sítě: později si Mark uvědomuje důležitou věc. Lidé chodí na internet, aby zjistili něco o těch, které znají. Podívali se na obrázky a novinky od kamarádů a našli si něco o někom, koho třeba jen potkali na párty, ale už se znají. A Facebook má být síť, která tohle nabídne. Chce přenést do online světa všechno, co se dá prožít na vysoké škole.
A reakce jeho kamaráda je neméně zajímavá: Znamená to vlastně vlastně nechat lidi, aby o sobě informace (jakkoli osobní!) sami sdělovali (místo aby je získával útočením na univerzitní síť nebo soukromí studentů) a přesunuli dobrovolně část svého života online. A zároveň si lidé (studenti) budou moci vybrat, koho mezi sebe, na síť, přizvou. Kdo bude či nebude jejich přítelem, se kterým chtějí zveřejněné informace sdílet. (Respektive budou zvát své přátele ve velkém a síť tak šířit)

A informace přidaná těsně před skutečným spuštěním facebooku je skutečně sociální: v originále Relationship status", aneb informace o vašem vztahu, chodíte s někým, spíte s někým, chcete s někým chodit? Proč nepřeskočit tu otravnou nejistotu a zjišťování, zda s vámi někdo bude chodit. Prostě si to napíšeme do profilu a je vyřešeno.
Postupně jsou přidávány další funkcionality, až se dostáváme k aplikaci pro sdílení obrázků. "Už nepůjdete na párty jen tak, budete to fotit a posílat na facebook a každý, kdo se podívá na váš status, bude jakoby na párty s vámi!". Jinými slovy, pořádně vše zdokumentujte, i to, jak jste se opili a dělali spoustu věcí, jejichž zveřejnění můžete později litovat.
"Byl jsem opilý a naštvaný a hloupý." říká v závěru Mark. A žena dodává "A blogující."
Pěkně drahá kombinace, co říkáte?